Ubuntu 11.10 – definitivně bez Gnome Panelu, na Unity jsem si stále nezvykl

Nedávno vyšla nová verze Ubuntu – Oneric Ocelot. Hlavní změnou je definitivní konec Gnome Panelu a uvedení Unity 2D. Na předchozí verzi 11.04 bylo možné před přihlášením zvolit jako prostředí Gnome Panel, neboť plnohodnotné Unity není schopno běhu bez 3D akcelerace. To se ale s touto verzí mění, neboť vývojáři dodělali Unity 2D, které akceleraci nepotřebuje a Gnome Panel už tak nebyl potřeba.

Unity jsem dal šancí hned několik. Poprvé jsem ho zkoušel, když bylo uvedeno na mobilní verzi Ubuntu. Okamžitě šlo pryč. Další šanci dostalo až s minulou verzí Ubuntu ale pouze jsem ho párkrát zkusit, konstatoval jsem, že už se to asi jakžtakž dá ale pro mě nic moc a zůstal jsem u Panelu. Od té doby se v Unity opět něco změnilo (a musím říct, že k lepšímu) ale tento koncept mi prostě stále nevyhovuje.

Poohlédl jsem se tedy jinde. Vyzkoušel jsem KDE ale prostě mi nesedlo. Asi bych si zvykl ale proč, když nemusím? Pokračoval jsem tedy s LXDE a vůbec to nebylo špatné. Řekl jsem si ale, že by to možná chtělo něco modernější a designovějšího. Strach šel pryč a já začal instalovat Gnome Shell. A to bylo ono. Snadné přepínání oken, aktivní náhledy, snadné spouštění a vyhledávání aplikací a tak dále. Pár drobností pokulhává (v Tray chybí odkaz na pokročilejší konfiguraci síťových rozhraní, takže se musí spusti přes menu či Alt+F2) ale jinak je to fantastické, rychlé a hezké prostědí. Tady jsem doma.

Ubuntu s Gnome Shellem